Jmenuji se Blanka a až díky Alopecii jsem zjistila, že jsem krásná.

K parukám jsem přičichla již jako malá, co by pozorovatel. Až v dospělosti jsem se ale nadchla pro jejich nošení.

V mých šestnácti letech jsem zjistila, že mám ve vlasovém porostu malá lysá kolečka, která se pomalu ale jistě zvětšovala. Díky tomu jsem se dozvěděla o Alopecii areata. První setkání dopadlo v můj prospěch a asi po roce, dvou, mi vše krásně dorostlo. Libovala jsem si a netušila, že je to potvora zákeřná a může se vracet.  Takže o pár let později, při stresu ze závěrečných zkoušek na vysoké škole, jsem objevila ložiska nová. Bohužel ta již nezarostla a z Alopecie areata se velice rychle stala  Alopecie totalis. Nebudu zde povídat o léčebných postupech které jsem podstupovala a nepodstupovala. Jen dodám, že cestou chemikálií jsem nešla, takže jsem se s tím naučila žít a jak se říká, najít si v tom to pozitivum.

Když jsem zjistila, že již ložiska nelze zakrývat přečesáním zbylých vlasů, rozhodla jsem se pro nošení šátku. Byla jsem přesvědčená, že si paruku nikdy na sebe nevezmu. Věděla jsem, že to bude děsně poznat, že lidé budou pokukovat a hodnotit můj vzhled. Takže jsem na nějaký čas nosila šátky, které sice byly pohodlné, výrazně levnější než paruky, ale i tak jsem se v nich necítila dobře. Cizí lidi na ulici mě kolikrát zastavovali a smutně pokyvovali hlavou „…tak mladá…“. Při hledání práce jsem narážela i na odmítání, z důvodu nošení šátku. Když začaly padat i řasy a obočí, vzala jsem na milost paruky, které sice nebyly podle mých představ, ale byla jsem překvapená, že nošení paruk není až tak špatné. Alespoň trochu jsem mohla zapomenout, že nějaký problém s vlasy je.  A teď, o pár let později se dokonce cítím moc dobře a připadám si krásnější. Většinou si lidé ani nevšimnou, že s vlasy není něco v pořádku. V parukách se konečně mohu chovat jako když jsem ještě měla vlasy své.

Zjistila jsem, že na českém trhu je spousta prodejců, výrobců paruk, takže jsem postupně zkoušela, jaké by se mi nejvíce líbily. Jenže. Stále jsem nebyla spokojená. Nejen že ceny byly opravdu vysoké, ale ani vzhled (který byl pro mě tím hlavním) nebyl takový, jaký bych si představovala. Paruky byly mohutné, těžké, byly nositelné pouze s ofinou. Ty, které byly vzhledově pěkné, byly zase moc drahé.

 

„Parukové začátky byly o hledání a zkoušení. Byť jsem měla možnost jiných barev, i tak jsem si raději pořídila co nejméně nápadnou barvu paruky. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla jít do paruk, zhotovených na míru, musela jsem se spokojit s těmito, byť jsem se v nich dobře necítila. Byly nositelné pouze s ofinou a o vyčesání culíku, či odhaleném čele jsem si mohla jen nechat zdát“. 

 

Tak jsem hledala různé možnosti až jsem narazila na nositelné a hlavně vzhledově mě vyhovující paruky v zahraničí. Tam je nošení paruk chápáno trochu jinak, než zde v Čechách – paruky jsou brány jako módní doplněk a nosí je nejen lidé, kteří o své vlasy přišli. Začala jsem tedy pátrat a pátrat, zkoušela syntetické paruky i různé paruky z pravých vlasů. Nejen, že jsem objevila opravdu pěkně vzhledově zpracované paruky, ale objevila jsem i to, že mě jejich nošení baví. Vždy jsem totiž chtěla dlouhé černé vlasy s ofinou, nebo dlouhé zrzavé vlasy bez ofiny – no, a teď si je mohu dopřát – každý půl rok jiný vzhled, každý půl rok jiná já. A díky těmto zkušenostem jsem se rozhodla formou e-shopu, představit tyto paruky i Vám.

Vzhledem k mé osobní zkušenosti se ztrátou vlasů vím, jak je tato problematika osobní a citlivou záležitostí, i mě samotné,při prvním výběru paruky nebylo příjemné sundat šátek před cizími lidmi, byť moc milými.  Proto začínám s prodejem právě na internetu, abyste si mohli z pohodlí domova vybrat paruku, jaká se Vám líbí a nemuseli chodit zkoušet do obchodů, kde to může být pro mnohé stresující – odhodit šátek, či sundat paruku. Díky detailním popisům u každé paruky je to, jako byste si jí rovnou zkoušeli v kamenném obchodě. Nechybí ani instruktážní video a další návody s mnoha tipy jak na paruky a jejich nošení.

Doufám tedy, že v parukách, tak jako já, naleznete zalíbení a chuť znovu objevovat sami sebe.